V průběhu celého semináře jsme pociťovali bratrskou lásku ostatních účastníků. Bylo vidět, že nejenom my chceme být proměnění těmito krásnými slovy, které posloucháme. Proto nikdy nebyl problém dát se do řeči s našimi sousedy. Všichni byli velmi ochotní si navzájem pomáhat a být na sebe milí, třeba i jen ve frontě na záchody. Doufám, že dokážu takto sloužit bratřím v maličkostech také v každodenní realitě všedního života.

Po obědě a odpočinku, který jsme využili k navštívení svato-antonínského poutního kostela nad Blatnicí, se konala další přednáška. Otec Elias hovořil o darech a ovoci Ducha svatého – síle, radosti, pokoji, lásce, pravé zbožnosti… Ale také mluvil o nebezpečí Satana. Byl již poražen Ježíšem, proto nás nenávidí a chce nás stáhnout na stranu zla. Je nebezpečné si s ním zahrávat. Otec Elias vyprávěl příběh o člověku, který trpěl bolestmi břicha. Šel k lékaři, ale ten mu nepomohl. Modlil se také k Bohu, ale připadalo mu, že ho Bůh neslyší. Proto se nakonec obrátil k okultním praktikám, které mu pomohly. Vypadá to, že dosáhl dobrého výsledku. Jenže spolupráce se Satanem nikdy nevede k dobrému. Zázrak tedy nebyl vykonán z lásky, ale z nenávisti. Po nějaké době tento člověk začal trpět velkými psychickými problémy. Nakonec mu došlo, že tímto splácí cenu za uzdravení břicha.

Dále mě zaujalo, že větší pokušení od zla nám hrozí, když se snažíme následovat Ježíše. Znechucení od života z víry je jedno z největších pokušení. Náš Bůh je Bohem odvahy a radosti. Proto se na naší cestě nenechávejme znechutit, jakýmkoliv pokušením nebo zkouškou.

Chtěla bych teď popsat jeden z nejkrásnějších okamžiků tohoto semináře. Je to pro mě velmi osobní zkušenost. Měla jsem velkou touhu mluvit s otcem Eliasem. Poděkovat mu za jeho krásná a důležitá slova, promluvit s ním o svých osobních problémech a cestě k uzdravení. Jenže to nebylo tak snadné. Otec Vella toho měl v těchto dnech opravdu hodně na práci. Proto jsem poprosila jeho překladatele, jestli by mi nezprostředkoval setkání s ním.  Zeptal se otce Velly, který řekl, že za ním můžu přijít po odpolední přednášce. Umím docela dobře anglicky, ale bála jsem se, že nebudu umět dobře vyjádřit svoje myšlenky a duchovní prožitky. Modlila jsem se, aby mě při rozhovoru s P. Eliasem osvítil Duch svatý.

Toto setkání bylo neobyčejně krásné a spontánní. Otec Vella mě objal a já jsem dokázala s vnitřním klidem a ve svobodě říct, co jsem měla na srdci. P. Elias se modlil za mé uzdravení, aby se Pán na mě oslavil, je-li to Jeho vůle. Řekl mi, že mám být Apoštolkou radosti mezi lidmi, kteří mají občas menší problémy než já. Byla to chvíle opravdové bratrské lásky, radosti a štěstí – skrze P. Eliase jsem mohla pocítit uzdravující a radostný dotek samotného Ježíše. Nikdy na tuto chvíli nezapomenu.

Poslední mše svatá byla opravdovým vrcholem tohoto semináře. Vnímala jsem silnou modlitbu všech zúčastněných a boží přítomnost mezi námi. Otec Vella žehnal vodu a sůl, a pak měl krásnou homilii o povolání a obrácení svatého Matouše. Zakončili jsme tyto naplněné dny nádhernou modlitbou adorace. Otec Vella se modlil za všechny druhy našeho uzdravení, žehnal nám i všem našim blízkým – dokonce i těm, které máme uložené ve svých mobilech. Ježíš nám při této adoraci byl neuvěřitelně blízko – díval se na nás a dotýkal se našich srdcí, protože na konci adorace p. Elias obcházel všechny v kostele s monstrancí. Zakončili jsme tyto dva dny potleskem Ježíšovi, a pak otci Vellovi i lidem, kteří tento seminář zorganizovali.

Jsem moc ráda, že mohla prožít něco tak nádherného. Chtěla bych, aby tento Boží dotyk i nadále ovlivňoval můj život. Kéž se mi s Boží pomocí daří žít podle Jeho krásného plánu, který se mnou má!