Už delší dobu se chci s vámi podělit o dojmy, které jsem zažívala díky Světovému setkání mládeže v Madridu. Získala jsem na něj takový velmi netradiční pohled, protože se ho zůčastnila spousta mých kamarádů a známých, ale já ho sledovala povětšinou prostřednictvím TV Noe a různých jiných medií. Teď hodně čerpám z dojmů lidí na signálech, kteří prožili WYD Madrid a píší na blogy své zážitky. 

A proč jsem vlastně nemohla jet do Madridu? Začnu od začátku. Ještě na jaře jsem se velmi těšila a přemýšlela jsem, jak bych tuto cestu mohla zrealizovat. Bylo to trochu složitější. Ne po stránce finanční, ale spíš bariérové. Řešila jsem bariéry, které by se mohly na cestě objevit, protože jsem už od narození na vozíčku. Ale věřila jsem Bohu, že pokud chce, abych byla na tomto setkání, tak mi určitě pomůže. Ve chvíli, kdy mi jedna moje kamarádka doporučila někoho dalšího, kdo by byl ochotný mi asistovat, objevily se v mém životě velké zdravotní problémy. Já to nevzdávala a pořád jsem se modlila, ale bylo to složité. Bolela mě záda a skoro celý duben jsem strávila v nemocnici. Lékaři téměř nemohli přijít na příčinu mých bolestí. Ze začátku května jsem absolvovala magnetickou rezonanci, kde se zjistilo, že mám nádor na páteři. Byl to pro mě docela šok. Měla jsem spoustu plánů, tužeb a nevěděla jsem, co bude dál. Pak už to šlo velmi rychle, bylo mi řečeno, že těžká operace je nevyhnutelná. Absolvovala jsem za svůj život hodně lékařských zákroků, ale tohoto jsem se velmi bála. Bylo tu riziko, že by mohlo dojít k poškození míchy a já bych mohla ochrnout ještě více. Bohužel mi nádor zlikvidoval již jeden obratel, tudíž jsem musela operaci podstoupit. Abych to zkrátila - rodina a přátelé mi velmi pomáhali. Hodně lidí na mě myslelo a modlilo se za mě. Jistě také díky tomu se tato osmihodinová operace zdařila :-) Přestože jsem byla připravená na všechno, tak se mi rány velmi dobře hojily a po několika týdnech jsem mohla jít domů. Bohužel rozbor nádoru neukázal moc dobrý výsledek. Znovu jsem nechápala, proč se toto muselo stát zrovna mně a jaktože to Bůh dopustil. Byla jsem odeslána na onkologii, kde mi řekli, že se z toho dostanu, ale budu nejspíš muset podstupovat nějakou léčbu. Bylo pro mě náročné se s tím smířit, protože bylo jasné, že např. většina mých plánů na prázdniny se neuskuteční a budu moct být ráda, pokud vůbec nastoupím v září do školy.

Přemýšlela jsem nad smyslem tohoto utrpení. A přišla jsem na několik nápadů: díky této zkušenosti jsem mohla budovat vztahy s lidmi, kteří mě třeba přišli navštívit a byli kolem mně. Snažila jsem se také všechny bolesti za někoho nebo za něco obětovat. A úmyslů rozhodně nebylo málo. Děkovala jsem Pánu za dary a milosti Ducha svatého, jež jsem obdržela při biřmování, které jsem zhruba měsíc a půl po operaci mohla prožít. Vybrala jsem si příznačně biřmovací patronku, která mi byla vzorem svou statečností.  Také jsem měla hodně času přemýšlet o svém životě.

S tím souvisí jistě motto letošních světových dnů mládeže. Být pevní ve víře. Nemohla jsem být fyzicky přítomná v Madridu, navzdory tomu jsem cítila, že chci upevnit svůj život v Kristu, i když jsem doma v Brně u počítačové obrazovky. S láskou jsem sledovala všechny možné přenosy a modlila se za mládež, která tam v tu chvíli fyzicky např. měla katechezi v Českém národním centru.

Chtěla bych své malé svědectví zakončit povzbuzením. Buďte otevřeni tomu, co pro vás Pán má i v případě, že to není podle vašich představ. Nechte se jím vést a uvidíte, že všechno má cenu. Já jsem toto krásné setkání mohla prožít naplno s Kristem i přes média, čerpala z něj a určitě budu čerpat ještě dlouho. Nechám se vést Jeho vůlí a doufám, že jestli to bude možné, tak mi dá možnost zažít naživo nějakou jinou takovou akci.